Historie

První zmínky o Újezdě a jeho okolí

 

Nedovedeme říci ani odhadem, zda již jedno či více staletí před první

písemnou zmínkou o Újezdě, kterou nám přináší roku 1350 Bohuš

z Drahan, žili na místě dnešní vesnice lidé, kteří zde krok za krokem začali

zúrodňovat přilehlé stráně pro svoji obživu.

V době Bohuše z Drahan bylo pozemkové vlastnictví půdy značně rozdrobené

mezi řadu místních malých vladyků a rytířů. Majetek ve vesnici náležel

někdy až třem vlastníkům, kteří si mezi sebou majetek, to znamená

půdu i poddané, vzájemně vyměňovali a prodávali. Původ této drobné šlechty

lze spatřovat ve vojenské družině českého panovníka nebo některého z moravských

markrabat. Majiteli dvorů v nově vznikajících vesnicích mohli být

i místní významní předáci z řad osídlenců, z nichž se vytvořila budoucí nižší

drobná šlechta, zemané, vladykové, rytíři. Mohli to být i lidé ze znevolněné

vrstvy obyvatelstva, kteří se za nějakou peněžní částku vykoupili z poddanství

a stali se takzvanými svobodníky. První majitelé vesnice, vladykové z Drahan,

poprvé roku 1365 nazvaní z Újezda, zde již nejpozději v první polovině

  1. století vytvořili střed menšího panství, či jen statku, se vším k němu

tehdejším příslušenstvím, poli, lesy, loukami. Na dnes již zarostlém ostrohu

Hrádku lze dodnes spatřovat základy hradu, můžeme jen tušit, kde stálo jeho

hospodářské zázemí, dvůr, kde byl dvůr faráře. Nicméně do dnešních dnů se

dochoval mlýn, kostel svatého Jiljí a především vesnice. Potomkům tehdy

uváděných několika usedlých lidí, předkům dnešních obyvatelů této pěkné

vesnice, ležící v samotném předhůří Českomoravské vrchoviny, je věnována

tato kniha.

Spor o první zmínku o Újezdu, původ názvu vesnice

Obcí s tímto názvem je u Tišnova i v jeho vzdálenějším okolí několik. Je

možno jmenovat Újezd u Boskovic, Újezd u Černé Hory, Újezd u Brna, Újezd

u Kunštátu, Újezd u Rosic. Je pak nasnadě, že historikové ve vlastivědné i historické

literatuře často tyto vesnice, které většinou až do nejnovější doby

neměly tato topografická rozlišení, zaměňují. Zejména mylné přičlenění první

písemné zmínky k jedné ze stejnojmenných obcí se stává se tradovanou

součástí historických prací, místopisů, vlastivěd i poloúředních publikací,

lexikonů a přichází tak do podvědomí lidí. Pěkným příkladem takovéhoto

„nedorozumění historiků“ je výklad písemné zmínky z roku 1334 o Újezdě,

která je nesprávně dávána k našemu Újezdu u Tišnova. Je tomu tak i v nedávno

vydaných Dějinách Doubravníka. V tomto roce měl Půta z Újezda věnovat patronátní právo místního kostela sv. Jiljí doubravnickému klášteru sv.Kříže. Patronátní právo znamenalo vlastnické právo ke kostelu a především obsazovat místo faráře. O kterého Půtu, a o který Újezd se vlastně jedná?

Když vyloučíme vesnice s názvem Újezd, kde nebyly kostely, zůstávají

nám jen náš Újezd u Tišnova a Újezd u Černé Hory s kostelem sv. Mikuláše.

K jednomu z nich tedy patřil Půta z Újezda. Pro nedostatek místa nelze

vysvětlovat všechny podrobnosti a důvody, proč se tato událost roku 1334

vztahuje ne k našemu Újezdu, ale k Újezdu u Černé Hory. Uveďme jen dva.

Za prvé v roce 1334 se majitelé našeho Újezda psali z Drahan, ne z Újezda.

Půta z Újezda žil v té době na své tvrzi v Újezdě u Černé Hory, který byl

pro doubravnický klášter zajímavý i tím, že zde měla abatyše Ofélie (Ofka),

představená kláštera, majetek. Klášteru věnoval roku 1334 Půta z Újezda již

zmíněné patronátní právo. Za druhé: část patronátního práva na obsazování

kostela sv. Jiljí v našem Újezdě měli zdejší páni z Drahan, kteří si zbylou část

tohoto práva roku 1373 dokoupili. Tedy právo na zdejší kostel nemohlo být

v Doubravníku. Tam bylo roku 1334 na kostel v Újezdě u Černé Hory, který

vlastnil Půta z Újezda, mající v erbu erbu ptačí křídlo. Musíme ještě počkat

16 let, abychom v roce 2010 mohli oslavit 660 let od první písemné zmínky

o našem Újezdu u Tišnova.

Samotné slovo újezd, újezdec, latinsky circuitus, znamená jistý ohraničený

kus země, nějaké správní území nebo hospodářský celek, který mohl být

předmětem darování, směn i prodeje. Často se tento název používal k označení

kolonizačních vsí vzniklých v období raného středověku (11.–13. století)

na nově osídlované půdě darované knížetem, zpravidla na místě vyklučeného

lesa. Osoby určené knížetem měly pak za úkol toto nově osídlované území

nazvané újezd „ujezdit, objet“, snad i stanovit jeho hranice. Objeté území se

pak nazývalo újezdem. Újezdy se nachází především v rovinatějších a přehlednějších

oblastech, na Českomoravské vrchovině se nevyskytují a v podhorských

oblastech jsou výjimkou.

Název a psaní názvu obce prošlo jen dvěma změnami, z nichž je možné si

všimnout jen postupného nahrazování písmene g za písmeno j a změny dvojhlásky

ou na samohlásku ú. In Ugiezd v roce 1350, v Gezdie roku 1481, roku

1590 ves Augezd, v roce 1885 Aujezd i Oujezd, v roce 1893 Aujezd i Újezd.

Nelze nevzpomenout na ryze nářeční hanácký název Hójezd, Hójezdščáci.

V roce 1924 byl úředně stanoven název obce Újezd a v roce 1960 Újezd u Tišnova

i z důvodu, aby nedocházelo k zaměňování tohoto názvu.

 

Osídlování krajiny a počátky vesnice

Vrátíme se však k počátkům. Vzhledem k soudobé zprávě místní kroniky

o nálezu klu mastodona (druhu mamuta) v roce 1952 ve stráni nad vesnicí

nemůžeme vyloučit nějakou možnost, druh a způsob pravěkého života na

území dnešního Újezda a jeho okolí. Zda z tohoto nálezu či z jiného vycházel

i PhDr. Jiří Doležel, jeden ze spoluautorů knihy Vlastivěda Tišnovska, který

na str. 167 píše, že „ V katastru obce jsou doloženy stopy pobytu lovců ze

starší doby kamenné v podobě štípané industrie“, nevíme. Autor neuvádí ani

místo výskytu, ani uložení nálezů. Tehdejší lidé sem mohli pronikat z trvale

osídlených oblastí kolem Tišnova. Lze předpokládat, že v raném středověku,

stejně jako podél Svratky, sílil postup osadníků proti proudu řeky Loučky i do

závěru poměrně otevřeného údolí nad Dolními Loučkami.

K trvalejšímu a četnějšímu usazení lidí v této krajině a patrně i v naší

vesnici o několika obyvatelích, dochází asi až v kolonizačním období koncem

  1. a v 13. století. Pevným bodem, odkud byly objevovány dosud neobydlené

prostory ve vyšších polohách Českomoravské vrchoviny, kde nebyl ještě tak

silný panovníkův vliv a byl dostatek volné půdy k lovům, pro zakládání vesnic,

tvrzí a hradů, byl zajisté Tišnov, připomínaný poprvé roku 1203, který již

v polovině 13. století se stal přirozeným správním i obchodním centrem širokého

okolí. Pak především klášter Porta Coeli – Brána nebes v Předklášteří,

založený roku 1232 královnou Konstancií Uherskou, vdovou po českém králi

Přemyslu Otakarovi I. a jejich syny, českým králem Václavem I. a moravským

markrabětem Přemyslem. Později uvidíme, že Újezd k tomuto klášteru po

dvě stě padesát let náležel. V čele tohoto pohybu lidí směrem k dosud neosídlenému

území, do podhůří a hor Českomoravské vrchoviny, se ukazují

příslušníci nové vznikající šlechty. Z nevýrazné vesnice Medlova na jižní Moravě

přichází sem v druhém desetiletí 13. století páni z Medlova, předchůdci

proslulých Pernštejnů, erbu zubří hlavy, aby zde osídlovali získané území na

horním toku řeky Svratky. Zakládají hrad Pernštejn a výrazem jejich hospodářských

zájmů, patrně i zbožnosti, je založení ženského kláštera sv. Kříže

v Doubravníku, připomínaného poprvé roku 1231. Přichází sem z Kunštátska

i členové rozvětveného rodu pánů z Kunštátu.

Tišnov se tak stal nejen důležitým hospodářským základem pro klášter.

Roku 1240 se připomíná jako trhová ves, vybavená trhovými právy, a získává

stále na větším významu jako středisko obchodu pro široké okolí. Zejména

když trhové osady, jakými byly Doubravník, Žďárec, Deblín, Strážek, připomínaný

roku 1358 jako městečko, umístěné na chudých šlechtických panstvích,

postupně upadaly. V Tišnově se konaly týdenní pondělní trhy, kam obyvatelé z okolí přiváželi vypěstované plodiny, dobytek a ve městě nakupovali

potřebné věci. Především však získávali peníze na zaplacení daní a různých

poplatků vrchnostem a kostelům.

V této kolonizační vlně dochází někdy v polovině 13. století obdobně

i k přílivu nových osadníků do dolního toku řeky Loučky. Zdá se, že tentokráte

ne z jižní Moravy, ale ze severovýchodního směru dávno osídlené Malé

Hané. Dolní i Horní Loučky a některá místa v okolí osídlují rodové větve

pánů z Kunštátu, jejichž někteří členové měli svá sídla v okolí Prostějova.

Beneš ze Skryjí, připomínaný roku 1358, měl manželku Jitku ze Stařechovic,

rodem z Kunštátu, které se nachází nedaleko Prostějova. Vzhledem ke

spřízněnosti vladyků z Újezda s vladyky z Heroltic ve 14. století nás může

zajímat zjištění historiků Miloslava Plačka a Petera Futáka publikovaných

v knize Páni z Kunštátu, že předkem této místní šlechty byl Herult (Gerhard)

z Lysic, náležející jedné z rodových větví pánů z Kunštátu. Někdy kolem roku

1316 z Lysic odešel a usídlil se jižně od Tišnova. Ze jména Herold se stalo

rodové příjmení z Herultic, z Heroltic. A z Drahan, též od Prostějova, pochází

naši vladykové z Drahan, později zvaní z Újezda, kteří jsou prvními bezpečně

doloženými majiteli statků v dnešní Tišnovské Nové Vsi, v části Skryjí (hrad

Rysov), v Řikoníně, Lubném a především v Újezdě, ze kterého vytvořili jakési

centrum své hospodářské i správní činnosti.

Z jihovýchodního směru od Lomnice zasahovala ve 13. století do okolí

Újezda svými majetky i původní vladycká rodina Bukovců z Bukovice.

Jistým, i když nepřímým, důkazem o spojitosti širokého okolí Újezda s Hanou

může být lidová mluva, náležející do jižní skupiny středomoravského hanáckého

nářečí, kterým se mluví v Újezdě i okolních vesnicích v podstatě dodnes.

 

Více informací o historii obce v publikaci PhDr. Tomáše Šimka, kterou je možno zakoupit na obecním úřadě za 390Kč.

            

Šimek, T. Dějiny Újezda u Tišnova, SURSUM, 2010, 525 s., ISBN 978-80-7323-217-7

 

 

Znak a prapor obce Újezd u Tišnova                     

 

Autorem návrhu znaku a vlajky je heraldik   Miroslav J.V. P a v l ů   ze Zlina.

 

Poukázal na nejstarší dějiny obce připomínkou místního „ Hrádku“ – hradba v popředí provázená figurami

 

  • Šipka z luku symbolizuje atribut patrona kostela svatého Jiljí nejstarší stavby ze 13.století
  • opatská berla dlouholetou církevní vrchnost klášter cisterciaček „ Porta Coeli“v Předklášteří, které Újezd patříl v létech 1593 až do zrušení kláštera Josefem II. v roce 1782.
  • Rak v popředí symbolizuje část obce Chytáky,kde se dle místní pověsti usadil rakař,který za dar pozemku měl povinnost na řece Libochůvce chytat pro vrchnost raky.